Dokončeme svatovítskou katedrálu,
symbol naší vlasti.
Podpořte projekt pořízení nových svatovítských varhan jednorázovým darem. Stačí naskenovat QR kód ve Vaší bankovní aplikaci v telefonu. Děkujeme srdečně všem dárcům.
Číslo účtu: 7191292/0800
Děkujeme České televizi za její příspěvek o začátku stavby nových varhan na zrekonstruovaném kůru svatovítské katedrály. Stavět se začnou v březnu příštího roku, po 10 letech usilovných příprav. V současné době se ve Španělsku rozebírají a chystají na přepravu. Příspěvek přináší také zajímavosti o náročné rekonstrukci kůru a technologických postupech. „Bude se stavět celé jaro, až do léta, a dá-li Pán Bůh, vahrany uvidíme na konci školního roku," oznámil divákům Vojtěch Mátl, předseda správní rady Nadačního fondu Svatovítské varhany. Na sv. Víta, 15. 6. 2026, by měly být nové varhany požehnány, doplnila ČT. Televizní záznam je k dispozici zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/224411000101129/cast/1082398/
Symbolicky v době, kdy si připomínáme 680. výročí položení základního kamene katedrály sv. Víta českým králem Janem Lucemburským a pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, s potěšením sdělujeme informaci, že stavba nových varhan se konečně přiblížila k svému završení.
Během slavnostního aktu Celního úřadu pro hlavní město Prahu v Brožíkově síni Staroměstské radnice v Praze, jehož se účastnil Dominik kardinál Duka, byly včera zástupcům pražské celní správy předány symbolická miniatura varhanní píšťaly a certifikát potvrzující, že celní správa adoptovala jednu novou píšťalu svatovítských varhan v hodnotě 20 tisíc korun. Předseda správní rady Nadačního fondu Svatovítské varhany Mgr. Vojtěch Mátl přitom představil projekt obnovy svatovítských varhan a adopce píšťal.
Ve středu 13. 3. 2024 došlo k předání staveniště pro stavební úpravy západní kruchty pro svatovítské varhany. Díky tomu mohou započít přípravné stavební práce předcházející instalaci varhan.
Pro zobrazení fotografií a více informací rozklikněte aktualitu.
Těžko bychom v naší zemi našli stavbu, která by se mohla rovnat katedrále sv. Víta. Svatovítská katedrála je duchovní institucí formující náš vztah ke Stvořiteli. Je prvním chrámem v zemi. Je to učebnice křesťanství, ale zároveň křižovatka, na níž se rozhodovalo o našich dějinách. Je jedním z největších uměleckých děl naší země, které na nepatrném prostoru soustřeďuje mnoho rovin v mnoha kontextech. Je očitým svědkem minulosti a utváření naší vlastní identity, ale zároveň živoucím organismem, který vznikal po víc jak půl tisíciletí a dodnes není dokončen.
Těžko si dnes představit Prahu bez siluety katedrály. A přesto tato silueta vlastně ještě nedávno vypadala jinak. Chyběla jí polovina, která byla dostavěna až v roce 1929. Metropolitní kostel je tak veliké dílo, že bude asi sotva někdy dokončeno, přesto dosud chybí něco velmi podstatného. Při dostavbě chrámu se totiž nedostávalo financí na to, aby mohl být na západním kůru vztyčen nový varhanní stroj. Bylo od té doby podniknuto několik pokusů. Všechny byly neúspěšné. Až dnes máme novou příležitost. Je na nás, abychom v době míru a svobody naplnili odkaz našich předků, zejména Otce vlasti Karla IV. a symbolicky katedrálu dokončili.
Varhany pro svou velkolepost nazývané královským nástrojem nejsou instrumentem pozemských králů, nýbrž hovoří hlasem Božím, který někdy jemně šeptá a naplňuje naši duši klidnou radostí a jindy zabouří, až nám mráz běhá po zádech. Jejich krása spočívá v tom, že přes svou monumentalitu plní slovo toho, který nepřišel proto, aby se mu sloužilo, nýbrž proto, aby sám sloužil. Každého, kdo poslouchá jejich hudbu, učí pokoře. Vede ho k umění naslouchat a cvičí ho ve schopnosti sladit krok s druhými při zpěvu a modlitbě. Varhany nás učí opravdovému vztahu k Bohu, ale i k druhému člověku. Proto chceme společným dílem přispět ke slávě Boží, věhlasu svatovítské katedrály a rozvoji slavné hudební tradice našeho národa.
Kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský
Myšlenka postavení nových varhan však nezanikla, ale opakovaně se vynořovala, aby byla v důsledku nepříznivých celospolečenských událostí let válečných i v důsledku poválečného uspořadání odložena na časy příznivější.
Umělecká koncepce nového katedrálního nástroje se zrodila z úvah a diskusí s domácími a zahraničními odborníky nad mnoha aspekty nového nástroje. Inspirací byla tradice svatovítských varhan, ale i živé, stále se rozvíjející umění varhanní improvizace předané současné generaci velikými postavami české varhanní hudby 20. století.
Varhanářská firma Gerharda Grenzinga je jedním z nejzkušenějších subjektů v této oblasti - doposud úspěšně dokončila na 220 restaurátorských a vlastních stavebních projektů napříč kontinenty.
Do dnešního dne se nám podařilo vybrat: 105 429 281 Kč
Děkujeme!
Nadační fond Svatovítské varhany vznikl dle zákona č. 227/1997 Sb. zápisem do nadačního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze, sp. zn. N 1123, dne 19. března 2014.
Identifikační číslo nadačního fondu je 02794471.
Bankovní spojení nadačního fondu je 2109930876/2700.
Sídlo nadačního fondu: 119 02 Praha 1 – Hradčany, Hradčanské náměstí 56/16
Účel nadačního fondu: pořízení nových reprezentativních varhan pro svatovítskou katedrálu
Kontakt:
Mgr. Vojtěch Mátl
Předseda správní rady nadačního fondu Svatovítské varhany
e-mail: vojtech.matl@apha.cz
telefon: +420 737 215 326
PhDr. Stanislav Vejvar, Ph.D.
Koordinátor projektu Varhany pro katedrálu
e-mail: Stanislav.Vejvar@apha.cz
telefon: +420 733 164 063
Členové správní rady:
ThLic. Ing. Zdenek Wasserbauer Th.D.
Drahoslav Chudoba
Ing. Arch. Marek Štěpán
Prof. JUDr. Jan Kříž, CSc., Dr.h.c.
JCLic. Mgr. Ondřej Pávek
Kontakt na zainteresované v projektu Varhany pro katedrálu:
Vojtěch Mátl
Předseda správní rady
e-mail: vojtech.matl@apha.cz
telefon: +420 737 215 326
Jakub Skřejpek
Bohemian Heritage Fund
e-mail: skrejpek@bohemianheritage.cz
Varhany jsou největší a nejsložitější hudební nástroj, který více než jiné nástroje vzbuzuje velké emoce. Staré záznamy kronikářů vypráví nadšeně o zvuku, který se „podobá hromobití, záchvěvům citery i kouzlu zvonohry“. Pro svoji velikost, ale i původ bývají označované jako nástroj „královský“. Až do poloviny 18. století byly považovány za nejsložitější stroj, jaký kdy člověk vymyslel a zkonstruoval.
Varhany prodělaly tisíciletý vývoj a mají v evropské, tedy křesťanské kultuře velice dlouhou tradici jako bohoslužebný, v některých regionech i jako koncertní nástroj. Jeden z dosavadních významných vrcholů vývoje zažily v baroku. Inspirovány mnohými velkými umělci a skladateli – za všechny jmenujme Johanna Sebastiana Bacha – se vyvinuly až k největšímu a všestrannému hudebnímu nástroji.
Varhany jsou hudebním nástrojem, uměleckým dílem, k jehož vytvoření je kromě uměleckého nadání a talentu třeba osvojit si znalosti a řemeslné dovednosti z širokého množství oborů lidské činnosti. Od zpracování různých druhů dřeva, železných a barevných kovů jako cín, olovo, bismut, měď, zinek, přírodních materiálů původem z živočišné říše jako jsou různé druhy kůží, pergamen, klih, kost, slonovina a rostlinného původu – papír až po znalosti exaktních věd – matematiky, fyziky či akustiky.
Velké varhany jsou složeny z tisíců různých dílů a k jejich bezvadné funkci je třeba sladit všechny tyto části do jediného funkčního celku.
Varhany se skládají z varhanní skříně a varhanního stroje.
Varhanní skříň
Varhanní skříň je v naprosté většině to, co při pohledu na „varhany“ vidíme. Vlastní varhanní stroj je až na výjimky ukryt ve varhanní skříni.
Varhanní skříň má několik funkcí. Předně chrání uvnitř ní umístěný varhanní stroj - zejména píšťaly - před znečištěním prachem nebo i padající omítkou, brání před vstupem nepovolané zvědavé či nenechavé osoby do varhanního stroje a omezuje vliv dopadu slunečních paprsků na píšťaly a další části stroje. Vhodným umístěním skříně nebo rozmístěním stroje do několika skříní dociluje varhanář i různého směřování a účinku varhanního zvuku. V neposlední řadě plní varhanní skříň i funkci estetickou a často bývá protiváhou hlavnímu oltáři či dominantou západního kůru. Skříň varhan může být a často také je bohatě zdobena řezbami a sochami.
Varhanní stroj se skládá z několika základních částí:
- hracího stolu
- vzdušnice
- traktury
- vzduchové soustavy
- píšťal
Hrací stůl je ta část varhan, odkud varhaník nástroj ovládá. Slouží mu k tomu jedna nebo více klaviatur podobných jako u klavíru – tzv. manuálů, na které hraje rukama, jedna klaviatura podobně uspořádaná, ale pochopitelně větších rozměrů pro hru nohama – tzv. pedál a celá řada dalších táhel, páček, tlačítek, sklopek a dalších zařízení. Ty slouží jednak pro zapínání jednotlivých varhanních rejstříků za účelem změny síly a barvy zvuku a dále jako pomůcky pro pohotovější, snazší a rychlejší ovládání zvuku nástroje.
Hrací stůl může být přímo součástí varhanní skříně – varhaník pak hraje zády k hlavnímu oltáři či zády k publiku, nebo může stát v blízkosti varhanní skříně jako tzv. samostatný stůl, méně často může být umístěn i na vzdáleném místě, někdy i jako druhý hrací stůl daleko od vlastního stroje.
Nejdůležitější část varhan, která rozděluje vzduch jednotlivým píšťalám podle úmyslu varhaníka, se nazývá vzdušnice. Vzdušnice je srdcem varhan. Nejmenší varhánky mají vzdušnici jednu, u velkých varhan jich může být i více než deset. Vzdušnice vypadá jako široká, hluboká, ale nízká skříň, na jejíž horní ploše stojí píšťaly. Uvnitř „skříně“ se nachází složité mechanismy – přepážky, lišty, ventilky a kanálky, které rozvádí vzduch k jednotlivým píšťalám podle „povelů“ varhaníka.
Povely varhaníka se od hracího stolu přenášejí stiskem kláves nebo zapnutím či vypnutím ovládacích zařízení hracího stolu ke vzdušnici tzv. trakturou. Traktura tak převádí úmysl varhaníka až k ventilu, který otevře či zavře přívod vzduchu do píšťaly.
Vzduch do jednotlivých píšťal dodává vzduchová soustava. Skládá se ze zdroje vzduchu – nejčastěji vzduchového čerpadla – varhanního motoru, z jednoho či více měchů, kde je vzduch shromažďován a kde získává patřičný tlak a ze vzduchových kanálů, které přivádí vzduch od měchů až do vzdušnic, kde se rozvádí k jednotlivým píšťalám a dalším zařízením.
Zdrojem zvuku varhan jsou píšťaly. Píšťaly jsou trubice zhotovené buď z kovu nebo dřeva, ojediněle také i z jiných materiálů - papíru, skla, betonu či plastu. Píšťaly lze kromě materiálu dělit i podle dalších kritérií – např. způsobu vzniku zvuku či konstrukce. Každá píšťala vydává jeden tón. U malých varhan je píšťal jen několik desítek, velké varhany mají píšťal několik tisíc. Výška tónu, který píšťala vydává, je dána její délkou. Píšťaly, které vydávají nejhlubší tóny, tak mohou mít délku i 20 metrů, naproti tomu velice vysoké tóny vydávají píšťaly, jejichž tělo je dlouhé jen několik milimetrů.
Píšťaly jsou ve varhanách sestaveny do tzv. „rejstříků“. Rejstřík je řada píšťal od největší až po nejmenší - vydávající tedy tóny od nejhlubšího až po nejvyšší, které mají stejnou sílu, barvu a charakter zvuku. Správné nastavení síly a barvy tónu u píšťal v jednom rejstříku, ale nastavení vztahů jednotlivých rejstříků mezi sebou, závisí kromě konstrukce píšťaly a materiálu, ze kterého jsou píšťaly vyrobeny, také na vzájemném nastavení poměrů mnoha dalších částí a parametrů píšťaly. Zde jsou skryty zkušenosti a umění varhanáře a právě zde se rozhoduje o tom, zda v nás zvuk daného nástroje vzbudí emoce kladné, žádné nebo i negativní. Zde je uloženo tajemství jedinečnosti každého nástroje.